Zdroj: www.denikknihy.cz
Datum vydání: 16.10.2014

Nová kniha Petra Rittera /1950/ nazvaná Brodyho testament (vyd. nakl. Andrej Šťastný, stran 239, cena 259,- Kč) mi laděním v moll připomněla symfonii. Větší polovina to navozuje četnými citacemi z trampské poezie s udáním populárních jmen tenkrát mladých kytaristů šedesátých až do konce osmdesátých let – od Wabiho Daňka, Wabiho a Mikiho Ryvolových, Žalmana, Jana Nedvěda atd. Jediný neurčený – je jako neznámý autor – je (možná?) spisovatel sám.
Byli kamarády z osad zápaďáckých názvů typu Fort Alam, Ztracená šifra, Delawarové, ti v knize hlavní Poslední šance. Pořádaly se potlachy otevírané hymnou Vlajka vzhůru letí, na nich se scházely mračna UStoren, telat, baretů, stetsonů, huček, liščích ohonů, indiánských stužek (str. 155), snem byl pro ně Nashwill, banjo na jaké hrál Scruggs (str. 113), „cupitání“ banja – jedno západoněmecké Famus se zdařilo Maršálovi koupit z druhé ruky za rozumnou cenu… Vystavěli, či spíš přestavěli si chatu v Údolí, kam jezdili samozřejmě s děvčaty přijatých jmen, pravá často ani neznali. Jedna – Ava May – byla jakýsi idol, vznešená, svrchovaná (str. 69); objeví se ke konci textu znovu.

Hlavní, oč se jim všem jednalo – byla pro ně svoboda. Místo ní prožívali půtky s policií a byrokracií, musili překonávat schválnosti úřadů. Z všednosti pracovních dnů se vymykali přechodem do fiktivního světa. Autor píše na straně 26: Celý život byl impozantně svobodomyslný a snášel prohry, které mu to přinášelo.

Naprosto nečekaně se náhle na konci roku 1989 stalo vysněné skutečností.

Kamarádství pěti z Poslední šance žilo dál, jenže se do něj začaly vměšovat kariéry a peníze – a ubylo volného času. Zdálo se, že každému jsou přány široké možnosti uplatnění. Přes pokusy a omyly jako byla například společná koupě menšího hotelu. „Pro někoho je otevřená klec příležitostí, pro jiného důvod přikrčit se v jejím koutě; před oči zavřené strachy je zbytečné stavět vzdušné zámky.“ (str. 135).

Z titulní postavy Brodyho je teď už lékař (jímž byl ovšem už předtím!), ze Šedivce městský radní, z Maršála strojař s menší výrobnou kovových součástek, Doudyn se chytil kšeftů, jen výtvarník a grafik Pírko zůstává interpretem svých trampských písniček…

Na zadní stránce obálky knihy čteme: Prošli s Poslední štací léty totality, sametem revoluce, chaosem privatizace, drsností demokracie a jak se zdá, jsou na konci.

K tomu dodávám: z předchozích vzpomínek (čí nejsou přikrásněné?) v duchu slyším radostné tóny mládí. Na konci ale nezaznívá sebeuspokojení. Nové starosti a překážky jsou vážnější, tíž překonávatelné.

Dovoluji si čtenáře odkázat na Ritterovu předchozí knihu tří novel A poslední přišel kat. Z nich pak především stojí zato citlivě se ponořit do novely prostřední o stárnoucím muži toužícím změnit svou dosavadní identitu. Být znovu mlád – avšak v druhém životě žít svobodně… Jako by byl literární předzvěstí Brodyho testamentu?

Autorka: Irena Zítková

« zpět