Zdroj: Týdeník Literatura, umění, kultura
Datum vydání: 17.06.2015

Román BRODYHO TESTAMENT (Nakladatelství Andrej Šťastný, Zvole u Prahy 2014, 240 s.) otvírá Petr Ritter kapitolou, ve které i podnikatelsky mimořádně úspěšný lékař Brody bilancuje svůj život a píše závěť, protože už za pár hodin možná nebude na světě. Připravuje se na rozhodující střet s druhem z osady Poslední štace, z ostrůvku trampské svobody a kapely, s Šedivcem, a počítá s možností, že z tohoto střetu nevyjde živý. Píše závěť, třebaže věří, že střet zvládne: „Když nezapochybuje o svém právu bránit se, když neztratí odhodlání, když se nedá zlákat představou Šedivcova slitování. Když nepodlehne sentimentu, nepokusí se svařit grog a přivolat zpět ducha přátelství, který je oba spasí.“

Nemohu přirozeně čtenáři zkazit radost z napínavého pestrého a místy velmi dramatického děje a prozradit, proč bohatý intelektuál Marián Brody, zosobnění apollinského typu muže, je odhodlán riskovat život ve srážce se zálesákem, chudým dionýským Šedivcem. Ale o potěšení z četby snad čtenáře nepřipravím, ba naopak ho k němu navnadím konstatováním, co vše Ritter umí a čím je tento román mnoha životních tajemství živý: uměním sugestivního vykreslení trampského prostředí s několikerým prostředím opačného způsobu života; uměním povahokresby protagonisty příběhů a jeho kamarádů různého zrna; uměním spádného vyprávění; a konečně svrchovaným uměním vidět povahy a prostředí, sny, pohnutky a skutky v jejich často šílené složitosti.

Také nesmím, podobně jako Smrtka u Cimrmanů, ani naznačit, zda příběh vyústí v tragédii nebo happyend, ale nemohu necitovat z posledního dialogu skálopevně přesvědčeného zdatného individualisty Brodyho a Šedivce, jehož krédo je: „Zažil jsem komunisty – a stačilo. Vyměňovat je za požadavky ajťáků, obchoďáků, čipů, PINů, registrů, databází… nechci.“

V tom dialogu se praví: „Nezvratné pravdy. Nahrazují rozum. To se pak z lidí stávají nejhorší hajzlové. Jakmile někdo prohlásí je to takhle a vynechá slovo možná, stává se nebezpečný. Rvát se o recht!, podle kterého se točí svět – tak začíná vybíjení nevěřících… Není to sranda.“

Není to sranda, je to poznání naléhavě aktuální. Bez ohledu na to, jak výměna názorů na konci románu končí, je jasné, že Brody a Šedivec jsou jin a jang, patří k sobě, jen spolu tvoří úplněk a naději života.

A jen tak mimochodem: Ritter v románě Brodyho testament osvědčuje svou zatím myslím nevyzkoušenou vlohu dramatika.

Nepřepíše svůj román pro jeviště? To by mohl být kus!

Autor: MILAN BLAHYNKA

« zpět