Zdroj: Týdeník Rozhlas
Datum vydání: 02.01.2007

Autor: AGÁTA PILÁTOVÁ

V dalším, už čtrnáctém knižním svazku fejetonů, tentokrát s titulem Tandem aneb Po dvou ve dvou (nakladatelství Andrej Šťastný), pospojoval Rudolf Křesťan do volných tematických dvojic stovku textů, zastřešených vždy společným názvem. Shromáždil zde fejetony z pořadu Psáno kurzívou na stanici Vltava, kde je pravidelně uvádí; některé byly publikovány i v Týdeníku Rozhlas. Propojenost témat dvojic pod společnou střechou - třeba Postel, Obaly, Vynálezy, Fotografie, Pověry, Slunce, Čas, Teplota, Dopisy, Objem, Auto atd., atd. - je jen lehce naznačena, každý fejeton dvojice může existovat samostatně. Tematická šíře Křesťanova záběru zaslouží obdiv, stejně jako nevyčerpatelnost jeho nápadů a postřehů, schopnost nalézt (či vymyslet) vzájemné souvislosti mezi jevy, věcmi, dějinami, drobnými i většími událostmi, osobními zážitky. Stačí mu projít kolem domovních dveří či náhrobku na hřbitově s neobvykle znějícím vlastním jménem, postát v krajině u říčního rozvodí, přečíst drobnou zprávu v novinách, vzpomenout na dávné setkání nebo novinářský úkol, zamyslet se nad nelogickým termínem či údajem (kupříkladu proč jsou rozměry kufru auta uváděny v litrech), aby zauvažoval nad absurditou světa.
Sám ostatně takové absurditky umí obratně zkonstruovat. Zasazuje pojmy do nečekaných kontextů, uvažuje nad možnými novými funkcemi slov, věcí či slovních spojení, „dokončuje“ některé události po svém. Fejetony často obsahují drobný příběh, jindy se autor vydává za čtenáře na stránky encyklopedií, slovníků a na internet, aby zjistil „naučná“ fakta; jak je to se stověžatostí Prahy, jak jsou dlouhé Lovosice, které kapely působily na Karlovarsku v době vzniku Havlíčkova Krále Lávry a mohly básníka inspirovat. A ještě něco: klobouk dolů před tím, jak Křesťan dokáže své texty vypointovat. (O rčení „Klobouk dolů“ je v knížce také fejeton.)
Křesťanovy „vyprávěnky“ se nenápadně stávají i svéráznou a zábavnou učebnicí češtiny. Nejen proto, že se autor dokáže s humorem zamyslet nad hojně užívanými frázemi a slovními klišé („řada“ občanů, „řada“ problémů), ale také pro jeho umění tvořit slovní hříčky a vůbec si hrát s jazykem.
Téměř padesát let fejetonistického působení je ovšem velká řehole, a tak není divu, že se do některého textu vloudí i náznak rádoby vtipného eskamotérství za každou cenu, tu a tam i určitá konstrukční křeč. Možná by autor měl v příští knížce na chvíli změnit žánr, vždyť býval i skvělým reportérem téměř gelovských parametrů. V čase hypertrofie věcnosti a rychlého životního tempa jsou nicméně Křesťanovy fejetony příjemnou výzvou k rozmarnému zastavení, zamyšlení nad jinak „nemyslitelným“, k probouzení vlastní fantazie a kreativity při vnímání života.



« zpět